Vzpomínková akce – Literární večer z díla spisovatele Jaroslava Marchy

Akce se konala v podkrovní přednáškové místnosti Mahenova památníku

Účastníky přivítal pan Mgr. Jan Ševčík, vedoucí Mahenova památníku

Hlediště bylo zcela zaplněno

Hlavními protagonisty večera byli Zdeněk Laudát s manželkou Martou, Zdeněk Svoboda, Jarmila Doležalová a Jana Mohrová

Manželé Laudátovi

Foto: Veronika Svobodová

Pana Ing. Zdeňka Laudáta jsme požádali o krátké přiblížení osobnosti Jaroslava Marchy:

Ve 20. století žilo v Masarykově čtvrti mnoho spisovatelů, malířů, sochařů a dalších významných osobností brněnského kulturního života. Jedním z nich byl i spisovatel, novinář a politik Jaroslav Marcha (1880 – 1961). Jaroslav Marcha, vlastním jménem Dominik Nejezchleb, do svých dvaceti sedmi let hospodařil na rodovém gruntu v Babicích nad Svitavou, pak po krátkém pobytu v Olomouci natrvalo zakotvil v Brně. To byl již pravidelným přispěvatelem řady novin a časopisů a vyšly tři jeho knihy se sociální tematikou. V Brně se rychle zapojil do politického a kulturního dění.  Od roku 1924 žil ve svém domě postaveném v Úřednické, dnes Masarykově čtvrti a z oken domu se mu nabízel široký výhled na město i na jeho rodnou ves Babice nad Svitavou a okolní kopce a lesy. Rodný kraj a město Brno se mu staly celoživotní inspirací. Jeho kniha Z okna pokojného domu (1940) začíná slovy vyznání lásky k rodnému kraji a k městu Brnu:

„Na vysokém kopci za městem stojí můj pokojný dům! Širokými skleněnými okny je obrácen v tu stranu, kde slunce vstává a jako záhony ve velikých zahradách modrých lesů svítí bílé dědiny mého rodného kraje. Město s lesem komínů a věží jako by stálo u nohou tohoto žlutého kopce. Po ránu je nad ním natažena loktuš par a kouře. Jen zvuk továrních píšťal sem doléhá, a píseň zvonů, když se jedny po druhých na večer rozezvučí. Z mých oken přes toto tovární obětiště, daleko, daleko v dáli třiceti kilometrů, je vidět bílou ves a kolem ní věnec modrých vod. To jsou naše lesy! Ať jsem poznal sebevětší štěstí a krásy dálek, vždy jako by přede mnou stála krása a řeč našich lesů a rodného kraje!“.

Marchovou nejznámější knihou je „Ptačí chléb“, který se dočkal šesti vydání. Předmluvu a hru Deserter podle jedné kapitoly knihy napsal Marchův přítel Jiří Mahen. Další významnou část Marchova díla tvoří impresionisticky laděné přírodní prózy a popis loveckých zážitků. V knihách „O zvěři královské a verbeži ptačí“ (1931), „Zlatá v zelené“ (1935) a dalších najdeme poetické obrazy přírodních krás, lesů i luk, lyrické líčení života zvěře i ptáků.

Jaroslav Marcha napsal přes 20 knih a řada povídek a básní byla zveřejněna v různých časopisech. Poslední nově vydanou knihou byl Potopený svět, který krátce po svém vydání v roce 1949 byl na příkaz komunistických úřadů stažen z prodeje. Psal až do své smrti, přestože jeho díla nesměla vycházet. Jeho rukopisy jsou uloženy v literárním oddělení Moravského zemského muzea v Brně.